Zálesácká kuchyně

Zálesácká kuchyně je věcí praxe. Na první pohled poznáte zkušeného táborníka. Určitě byste mohli použít plynový vařič, ale co zkusit vařit bez něj.

Pečení pod kotlíkem

Pro ohřátí jídla například stačí jen větší plochý kámen odvalený z ohniště. Hřeje jako plotna a nezašpiní misku. Takto můžeme ohřát i jídlo zabalené do alobalu. Na plochém kameni položeném na rozžhaveném popelu se dá vyrobit volské oko z vajíček – ale pozor, nedostatečně tepelně opracovaná vejce jsou na seznamu zakázaných jídel pro dětské tábory.

Chceme-li opéci maso jako v troubě a nepřijít o tuk, položíme ho na misku a přiklopíme kotlíkem. Kotlík zasypeme žhavým popelem, který jsme si předem připravili na blízkém ohništi. Občas přisypeme další popel a věřte, že za dvě hodiny je kilové kuře dozlatova, šťavnaté a odpadává od kosti.

Pečeme-li maso na rožni, pečeme ho žárem, ne plamenem. Jinak máme po povrchu maso spálené dočerna a uvnitř syrové. Rožeň musí být seříznutý naplocho, aby se pečeně na něm neprotáčela.

Rožeň

Rožeň umisťujeme na té straně ohně, kam jej žene vítr a podkládáme miskou, do které zachytáváme odkapávající šťávu a tuk. Pamatujme, že najednou urožníme jen drobnou pečeni – kuře, králíka, kachnu apod. Při rožnění třeba prasete, berana, medvěda a podobných větších kusů je to záležitost většinou celodenní a povrchové vrstvy masa se musí postupně odřezávat, když jsou dostatečně upečeny, aby bylo umožněno působení žáru na vrstvy spodní. Tedy rožní a jí se postupně plynule.

Zajímavý je i tzv. cikánský způsob – pečení v popelu. Drůbež, králíka nebo rybu obalíme kopřivami a jitrocelem a nakonec jílem. Vrstva jílu nesmí být příliš silná. Jíl se vypálí podobně jako cihla, maso uvnitř se upeče a jíl se rozklepnutím krásně odloupne.

Velmi oblíbený je také Setonův hrnec . Prošpikované maso, obalené kopřivami a případně pergamenem (ne alobalem jak je občas psáno v příručkách – maso se nepeče ale dusí) dusíme v jámě mezi rozpálenými kameny pod vrstvou udusané hlíny.

Setonův hrnec

Všeobecně známý postup je následující:

  • Vyhloubíme dostatečně hlubokou jámu, nejméně 60 až 80 cm,
  • vložíme do ní předem rozpálené kameny – nejméně dvě hodiny v ohni, na ně položíme maso,
  • navrch můžeme dát drobnější rozpálené kameny nebo rošt z drobné kulatiny (větví).
  • Na bok vložíme špičatý kůl, průměru nejméně 5 cm a celé to zasypeme hlínou, kterou udusáme.Podotýkám, že je potřeba pracovat rychle.
  • Poté kůl opatrně vytáhneme, aby nám do vzniklého otvoru nenapadala hlína a nalijeme do něj vodu, cca 2 litry, podle velikosti a množství masa a kamenů.
  • Ihned kůlem znovu utěsníme a ušlapeme hlínu kolem kůlu, aby neucházela pára. A ona nám asi za hodinu a půl až dvě hodinky obstará dokonalé udušení masa.

Udírna

Pozor, stává se z neznalosti, že tam maso necháváme déle a pak se divíme, že po čtyřech hodinách je maso sice měkké, ale zato již studené. V jedné příručce jsem četl, že tam má být maso půlden!!! Nezapomeňte, že i Papiniho hrnec je v podstatě kovový Sítňák, ve kterém je maso do hodiny naměkko.

Na stálém tábořišti si můžeme postavit i táborovou troubu nebo i udírnu . K tomu se hodí svažitý terén. Kouřovod do udírny musí být dostatečně dlouhý, aby kouř vychladl. Udí se v kouři asi 60°C teplém. Délka kouřovodu je věcí odhadu a hlavně zkušeností. V hlinitém břehu můžeme zkusit upéci chléb nebo buchty v kovbojské peci. Zhotovenou pec důkladně vyhřejeme (rozžhavíme) ohněm, pak rychle popel vyhrabeme, vložíme těsto a všechny otvory (přikládací i kouřový) důkladně ucpeme. Akumulované teplo upeče pokrm tak za 1 až 2 hodiny.

Dále je v příručkách uváděn tzv. polynéský oheň . Ten funguje. Je to v podstatě oheň v jámě tvaru obráceného komolého kužele se stěnou do kruhu obloženou kulatinou. Je to v podstatě jiný typ ochrany otevřeného ohně před větrem.

Polynéský oheň

Také jsme narazili na tzv. zálesáckou mikrovlnnou troubu . Má to být jakési pečení odrazem zesílené o působení slunečního UV záření. Oheň, který hoří vedle tohoto zařízení obstarává teplo, jež se odráží od alobalového obložení trouby a trouba je natočena směrem ke sluníčku, které má dodávat ty „mikrovlny“. Vyzkoušeli jsme to na táboře, ale nakonec jsme to vzdali a kuřata dopekli na klasickém rožni. Bylo to rychlejší a hlavně spolehlivé. Protože jsme byli zkušeným táborníkem ujišťováni, že jim to skutečně fungovalo, nezavrhujeme tento způsob, dost možné je, že my to neumíme.

Použitá literatura

JIROUŠEK, Zbyněk. Ohně a obřadnictví [online]. 2007 [cit. 2007-10-21]. Dostupný z WWW: < http://www.stribrnareka.cz/ > .