Zálesácká kuchyně

Pro ohřátí jídla například stačí jen větší plochý kámen odvalený z ohniště. Hřeje jako plotna a nezašpiní misku. Takto můžeme ohřát i jídlo zabalené do alobalu. Na plochém kameni položeném na rozžhaveném popelu se dá vyrobit volské oko z vajíček – ale pozor, nedostatečně tepelně opracovaná vejce jsou na seznamu zakázaných jídel pro dětské tábory.

Chceme-li opéci maso jako v troubě a nepřijít o tuk, položíme ho na misku a přiklopíme kotlíkem. Kotlík zasypeme žhavým popelem, který jsme si předem připravili na blízkém ohništi. Občas přisypeme další popel a věřte, že za dvě hodiny je kilové kuře dozlatova, šťavnaté a odpadává od kosti.

Pečeme-li maso na rožni, pečeme ho žárem, ne plamenem. Jinak máme po povrchu maso spálené dočerna a uvnitř syrové. Rožeň musí být seříznutý naplocho, aby se pečeně na něm neprotáčela.

Rožeň umisťujeme na té straně ohně, kam jej žene vítr a podkládáme miskou, do které zachytáváme odkapávající šťávu a tuk. Pamatujme, že najednou urožníme jen drobnou pečeni – kuře, králíka, kachnu apod. Při rožnění třeba prasete, berana, medvěda a podobných větších kusů je to záležitost většinou celodenní a povrchové vrstvy masa se musí postupně odřezávat, když jsou dostatečně upečeny, aby bylo umožněno působení žáru na vrstvy spodní. Tedy rožní a jí se postupně plynule.

Zajímavý je i tzv. cikánský způsob – pečení v popelu. Drůbež, králíka nebo rybu obalíme kopřivami a jitrocelem a nakonec jílem. Vrstva jílu nesmí být příliš silná. Jíl se vypálí podobně jako cihla, maso uvnitř se upeče a jíl se rozklepnutím krásně odloupne.

Velmi oblíbený je také Setonův hrnec . Prošpikované maso, obalené kopřivami a případně pergamenem (ne alobalem jak je občas psáno v příručkách – maso se nepeče ale dusí) dusíme v jámě mezi rozpálenými kameny pod vrstvou udusané hlíny.

Všeobecně známý postup je následující:

• Vyhloubíme dostatečně hlubokou jámu, nejméně 60 až 80 cm,
• vložíme do ní předem rozpálené kameny – nejméně dvě hodiny v ohni, na ně položíme maso,
• navrch můžeme dát drobnější rozpálené kameny nebo rošt z drobné kulatiny (větví).
• Na bok vložíme špičatý kůl, průměru nejméně 5 cm a celé to zasypeme hlínou, kterou udusáme.Podotýkám, že je potřeba pracovat rychle.
• Poté kůl opatrně vytáhneme, aby nám do vzniklého otvoru nenapadala hlína a nalijeme do něj vodu, cca 2 litry, podle velikosti a množství masa a kamenů.
• Ihned kůlem znovu utěsníme a ušlapeme hlínu kolem kůlu, aby neucházela pára. A ona nám asi za hodinu a půl až dvě hodinky obstará dokonalé udušení masa.

Pozor, stává se z neznalosti, že tam maso necháváme déle a pak se divíme, že po čtyřech hodinách je maso sice měkké, ale zato již studené. V jedné příručce jsem četl, že tam má být maso půlden!!! Nezapomeňte, že i Papiniho hrnec je v podstatě kovový Sítňák, ve kterém je maso do hodiny naměkko.

Na stálém tábořišti si můžeme postavit i táborovou troubu nebo i udírnu . K tomu se hodí svažitý terén. Kouřovod do udírny musí být dostatečně dlouhý, aby kouř vychladl. Udí se v kouři asi 60°C teplém. Délka kouřovodu je věcí odhadu a hlavně zkušeností. V hlinitém břehu můžeme zkusit upéci chléb nebo buchty v kovbojské peci. Zhotovenou pec důkladně vyhřejeme (rozžhavíme) ohněm, pak rychle popel vyhrabeme, vložíme těsto a všechny otvory (přikládací i kouřový) důkladně ucpeme. Akumulované teplo upeče pokrm tak za 1 až 2 hodiny.

Dále je v příručkách uváděn tzv. polynéský oheň . Ten funguje. Je to v podstatě oheň v jámě tvaru obráceného komolého kužele se stěnou do kruhu obloženou kulatinou. Je to v podstatě jiný typ ochrany otevřeného ohně před větrem.

Také jsme narazili na tzv. zálesáckou mikrovlnnou troubu . Má to být jakési pečení odrazem zesílené o působení slunečního UV záření. Oheň, který hoří vedle tohoto zařízení obstarává teplo, jež se odráží od alobalového obložení trouby a trouba je natočena směrem ke sluníčku, které má dodávat ty „mikrovlny“. Vyzkoušeli jsme to na táboře, ale nakonec jsme to vzdali a kuřata dopekli na klasickém rožni. Bylo to rychlejší a hlavně spolehlivé. Protože jsme byli zkušeným táborníkem ujišťováni, že jim to skutečně fungovalo, nezavrhujeme tento způsob, dost možné je, že my to neumíme.

Použitá literatura

JIROUŠEK, Zbyněk. Ohně a obřadnictví [online]. 2007 [cit. 2007-10-21]. Dostupný z WWW: < http://www.stribrnareka.cz/ > .