Pletení lan a stopování
Pletení provazů a stopovaná vedoucích se asi moc nelíbili, ale někteří táborníci asi nepochopili princip her. Co naplat příště je vylepšíme.
14.7. Čtvrtek
Ráno je zase zpátky bouřkové počasí, ale zatím neprší, takže jsem vytáhl Terku D., Davida a Martina k velkému běhu na pískárny. Všichni tři vstali ihned a nemlátili mě, ani mi nespílali, že je budím, prostě se zvedli a šli a já z toho nezvyku skoro začal koktat. Byl to dobrý běh, i když začalo pršet, ale voda na pískárnách byla teplá a jako start do nového dne to bylo příjemné.
Po snídani musí indiáni vyrobit co nejdelší a co nejsilnější provaz z přírodních materiálů. V délce zvítězili Tee-peeci, kteří naloupali spoustu lýka a navázali úctyhodné množství provazu. (2.Bubu, 3.Imbo). V síle ale vyhráli Bubu, kteří vyrobili solidní lano, silné skoro jako někteří menší táborníci (2.Tee-peeci 3.Imbo). Vše samozřejmě musel potvrdit test se zavěšováním stále větší zátěže.
Po obědě jdeme na stopovací výpravu, která je ovšem pojata velmi netradičně - vedoucí jdou trasu, rozdílnou pro každý oddíl a jsou nenáoadně sledováni celým indiánským kmenem. Vždy přesně v určený čas (po půlhodinách ) vedoucí začnou něco tropit, co je třeba zpozorovat, vyhodnotit a zapamatovat si. Vedoucí mohou přepadnout svůj kmen ze zálohy.
Jdeme s Milanem a Milošem a Bárou s divokými Imboši v patách. Dave je vede velice zkušeně, takže nejsou ani moc vidět a hlavně odvracejí úspěšně všechny naše pokusy o přepadení. Jen se jim moc nedaří správně rozpoznat, co jim každou půlhodinu předvádíme.. Na Žabárně jsme uzavřeli dočasně mír a snědli spolu svačinu, ale pak zase nastal boj. Ještě několikrát nás odhelili při pokusech o přepadení, ale nakonec se přece jen podařilo na jelení oboře. Ale byli dobří. Ostatní kmeny s touto hrou tak moc spokojené nebyly, protože zřejmě došlo k nějakému informačnímu šumu při vysvětlování, takže na pravidlech budeme muset ještě zapracovat. (Máte nějaké návrhy?) Na rozcestí u obory dostali indiáni své vítězné sušenky, jdeme do tábora a zevšech sil předstíráme, že se nevzájem nevidíme.
Po večeři je nachystána indiánská slavnost, kde při různých atrakcích je možné získat ještě poslední kůže (Indikuželky s míčem, lukostřelba, hod na koš, karty, řezání dřeva a, frisbee ) a také nějaké utratit - proslulá taxislužba Anet/Jana. Nejvíce se ale utrácí v tee-pee, kde je možné koupit vše - od čokolády, až po ohnivou....- pardon barevnou vodu. Všichni řádili a nakupovali a když už rej začínal ochabovat, přišel Milan s kyterou a zahájil tradiční prérijní diskotéku. Trvala až do jedné ráno. V noci jsou ještě naposledy na tomto táboře postaveny hlídky.