Sportovní dusný den
Horké počasí nás dovedlo až na suchdolské pískovny. I tam je krásně.
10. 7. Neděle
Ráno odjíždí Týna, která se musí na čas vrhnout do pracovního procesu. Rodiče, kteří pro ni měli přijet kolem osmé se opozdili, ale stejně se jí podařilo zaspat i tak, takže její odjezd je poněkud spěšný.
Po snídani dokončujeme olympiádu, kterou jsme některými disciplínami zahájili už v pátek. Přerušil ji déšť a jiné nutné akce..
Zatím v pátek proběhl turnaj ve vytlačování se z kruhu, přičemž oba soupeři musí udržet a nevylít pohárek s vodou(zvítězil David) Potom souboj, při kterém byli soupeři připoutáni lanem k totemu a kolem byly rozmístěny 4 pohárky s vodou. Kdo byl první polit, prohrál, ale nastaly trochu dohady, protože - kolik kapek je už polití?(Martin) Třetí závod byl pro ty menší, a to doslova, protože se jednalo o podlézání tyče. (Adam, Edka , Bart). Další discipliny, které přišly na řadu dnes byly :
Souboj ve vychýlení soupeře tlesknutím do jeho rukou,Soutěž na čas v proběhnutí trati s ping-pongovým míčkem, posunovaným po zemi jen pomocí vařečky, uvázané u pasu.
Střelba z luku a střelba ze vzduchovky. Řezání dřeva na čas.
Jiřík odjel nechat si zrentgenovat své bolavé kotníky, aby bylo jasné, co vlastně může všechno dělat. Vrátil se s s novými ortézkami a dobrou zprávou, že není zlámanec a může vše, nač si troufne.
Po obědě je dusno a horko (konečně!) a tak není polední klid tak sportovně neklidný jako obvykle. Jedeme na Suchdolské pískárny a kromě koupání mají kmeny postavit co nejdelší a co nejkrásnější indiánskou vesnici. Zvítězili Týpci, kteří zabrali pro svou vesnici tak velký úsek břehu, že bledé tváře, které se chtěly vykoupat, marně hledaly volný vstup do vody. Navíc jejich mluvčí (Terka D.) popisovala celou vesnici s takovou spoustou ndetailů, že se chvílemi zdálo, že se tam už narodila. Hrajeme také na louce volejbal a snažíme se udržet míč co nejdéle ve vzduchu. Evča zahrála tak obětavě, že sebou bacila po hlavě doveliké louže, která tam zbyla po bouřce a projela jí jako blesk až na druhou stranu. Nic se jí nestalo a protože smát se dokážu jen lidem které mám rád, tak můžu přiznat, že mě dosti rozveselila. Cestou z pískáren jezdíme co nejvíce loužemi, takže jsou všichni kropenatí. Šeřík si pořídil nějaké drobné poranění na chodidle. Když jsem ho hnal, aby si šel umýt nohy a přinesl si čisté ponožky a boty, pokrčil jen rameny a pravil: „ Hm, tak teda nic!"a zmizel. Myslel jsem, že než aby se myl, tak raději uhyne, ale mile mne překvapil, protože přišel za půl hodiny a byl očištěn - tedy rozhodně bylo vidět úpornou snahu. Jen ty ponožky neměl a tvrdil, že už ty oba páry několikrát protočil, takže jsou dále použitelné pouze k zabíjení drobných hlodavců. Dal jsem za pravdu,ale vyhnal jsem ho opět do stanu kde pod hrozbou osobního leteckého dne prohlédl konečně své zavazadlo a ke svému nesmírnému údivu nalezl spoustu čistého prádla. A tak se přihodilo, že byl díky své oděrce omyt, ošetřen a oponožkován a tím pádem i uzdraven.
V táboře hrajeme basket i volejbal a cpeme se jogurtem.Holky (Edka,Terky,Madla a Míša) se chystají na spaní v tee-pee. Po setmění jdeme na noční hru Pašeráci. Indiáni přenášeli kůže přes cíp lesa, kde byl terén místy poněkud nepřehledný a byli přitom pronásledováni nepřáteli, kteří jim je mají brát.. I přes mou značnou nočníslepotu jsem byl mezi pronásledovateli a několikrát jsem skoro narazil čelem na některou z borovic, až jsem i barevné hvězdičky uviděl - netušil jsem, jak mají ty stromy tvrdé dřevo. Aneta dokonce zkoušela prakticky předvést nové přísloví - „Hlavou strom neporazíš" a lehce se jí otřásl mozek (tím byl podán definitivní důkaz jeho existence). Na otřes mozku soudím z toho, že se jí při pohledu na mne chtělo zvracet a že zvláštně škubala očima, ale třeba za to mohl jenom můj vzhled. Děti vše přestály skoro bez úhony - pokud tedy nepočítáme ostružiny, přes které se někteří indiáni tvrdošíjně drali.Po návratu jsem zřídil protitrnovou linku a tahal a tahal - největší sběratel byl asi Brutus. Terka B měla v lese zase svou oblíbenou haldu roští, která ji magicky přitahovala. Jednou do ní hupsla s takovou vervou, až vypadla z bot.
Po hře se rychle vracíme do tábora, protože se zvedá vítr tak velký, že nejde ani rozdělat oheň. Proto rušíme spaní v tee-pee i hlídky a jdeme spát do stanů. A přišla další prudká noční bouřka.