Tradiční cesta do Nových Hradů
Výlet do Nových Hradů patří k naší táborové klasice. Je to super cyklo výlet, na krásná místa a krásnou krajinou.
6.7. Středa
Tedy - spánek mají chránit, ale nechrání, protože poslední dvě hlídky nad ránem řvou jako tygři, pobíhají po tábořišti a dokonce vykřikují v půl páté ráno „Budíček!!", což mne téměř donutilo sáhnout po skalpovacím noži. Zkoušel jsem to zaspat, ale nakonec jsem se vysoukal ze stanu. Na to, že mám být stará apatická indiánka, jsem zřejmě vypadal dosti divoce a má indiánština byla velmi drsná, takže už pak byli zticha, šli spát a já už zůstal vzhůru a užíval si rána.Bylo dosti chladno a ranní mlha, což bývá známkou hezkého dne, což bylo dobře. Nastal totiž čas velké cyklistické výpravy . Některé indiánky si šly ještě před budíčkem do řeky umýt vlasy a vyhnat z nich drobné lesní tvory. Jenže bylo dosti chladno a tak se některé vrhly do sprchy, kde byla naděje na trochu teplé vody. Ty, co vytrvaly (Edka, Míša a Terka D.) a šly na písčinu pod táborem , prokázaly sice obdivuhodnou vůli, ale dosti přitom promodraly i zuby občas zacvakaly. Možná k tomu přispělo i množství lahviček s mycími prostředky, které bylo třeba použít (až 6 na jednu hlavu). Ale stálo to za to!
Pak už nastal normální budíček a rozcvička s Týnou. K snídani byly šátečky a kakao a hned po ní se rozjely velké cyklistické závody Tour de Střelnice. Disciplíny byly dvě :
A)Zručnost - (Start,slalom, přenést pohár s vodou,vzít tomahawk a zasáhnout s ním totem, objet kládu projet úzkou mezerou a cíl) Pořadí:1 Martin Rokyta, 2. David Fittla a Ondra Nohava 3. Vojta Čeloud.
B)Pomalost 1) David Fittl, 2) Madla Slámová a 3) Vojta Veselý
Po obědě se jdou indiáni vykoupat do peřejí a indiánky se koupou v táborové řece. A pak už jen pár posledních příprav a jedeme. Milan veze Báru na jejím kole za sebou na tyči, což jej stojí dosti sil a má během celého tábora o tréning postaráno - na téhle cestě obzvláště. Je nutno dodat, že Bára si letošní tábor užívá opravdu se baví - pokud není právě vychovávána.
Naše trasa je tradiční - Suchdol , Hrdlořezy, Dobrá Voda, Nové Hrady, Hraniční kámen. Za zmínku stojí Aneta, která letos místo krvácení z nosu předvedla pád na hlavu přes řidítka typu "tygr". Ani to ji však nezbrzdilo a nezbavilo optimismu. Docela by mne zajímalo, jestli ji už někdy někdo viděl v depresi anebo rozzuřenou. Myslím, že ne a jsem rád, že se takové přírodní úkazy ještě dějí. Na Nových Hradech je jen chvíle oddechu a jedeme na místo tábořiště. Voda v rybníce je hrozně nízko, je skoro černá a tak trochu páchne a tak se koupat nedá. Holky- myopky (česky krátkozračky) si letos nezapomněly svá pouzdra na čočky, takže se dramatické přechovávání čoček nekoná. Rozdělali jsme oheň, opekli buřty, chleby, prostě to, co si kdo přál, a připravili si svá ležení. Čteme Báře pohádky z knihy o Krysácích, které ale ona zná nazpaměť a tak nás opravuje. Potom nám ji, ale Milan odvlekl do auta, aby ji dal spát a tak se už jen povídá a povídá až do úplného usnutí.