Woodstock aneb půjčíte nám děti?
A bylo veselo. Při vyzvedávání táborníků panovala dobrá nálada umocněna vzhledem Třísky, který vypadal jako by přijel z Woodstocku.
3.7.Neděle
Už včera se sešla na Střelnici rada starších. Stříleli jsme z luku, připravovali si indiánské oblečení a marně jsme bojovali se záplavou drobných, zuřivě bodajících mušek, které prý trápí i indiány. Každý se prostě chystal na svou roli, takže když jsme ráno dorazili do Jindřichova Hradce, byli jsme už zcela převtěleni. Cítil jsem se opravdu jako stará indiánka a když Aneta s Janou předváděly na náměstí bouřkový tanec okolo fontány, tlumeně jsem jim k tomu vyl starou indiánskou píseň, na což nevěřícně zírali rodičové dětí, které odjížděly ve stejnou dobu na jiný tábor . Milan se naštěstí tvářil jako moudrý a důvěryhodný náčelník a tak nám naši táborníci byli na dva týdny propůjčeni. Jediný, kdo neprošel bylo velice sympatické štěně, kterému k přijetí chybělo pár let a bicykl. Chyběla také Terka Buzková, která se téměř neprobojovala přes sjezd kombajnů a záseky, které nepřátelský kmen nastražil kdesi u Kunžaku, ale takovou ztrátu jsme odmítli riskovat a tak jsme na ni rádi počkali.
Na táboře nás čeká zbytek vedoucích v čele s Frantou, který si na hlavě vystříhal parádní skalpovací kadeř a vypadal se svou sešitou ránou na čele a zeleným okem velmi válečnicky. Všichni se vrhli do stanů, které si od loňska pamatovali jako ty své a kupodivu ani nedošlo ke sporům - nějak to docela vyšlo. Co nevyšlo bylo počasí, protože střídavě pršelo a bylo hnusně. Jako šaman kmene jsem zkoušel zasáhnout svými kouzly ale Veliký Mannitou si do toho nenechal mluvit a ignoroval i Milanovy pokusy odvrátit některé mraky pomocí mocného Internetu.
Po obědě (vepřová, knedlík, zelí), na který jsme šli už rozděleni do svých kmenů, jsme využili klamné přestávky v dešti a vyrazili do lesa na smůlu a na dřevo, protože táborák musí být vždycky, pokud to jen trochu jde. Ale hned začalo pršet znovu a tak nás to zahnalo pod střechu a chystali jsme si indánské oblečení a malovali a Bára pobíhala mezi námi střílela každého na potkání svým minilukem. Večer se Mannitou nechal na chvíli umluvit, přestalo pršet a tak Láďa,Franta,Týna a Lucka slavnostně zapálili táborák. Zahráli jsme si ale jen pár písniček a řekli si, co kdo od tábora očekává a už nás zase déšť vyhnal od ohně pod přístřešek. Tam jsme u ohníčku, kde se zapaluje pochodeň vydrželi s kytarou zpívat až skoro do tmy a šli spát a přenechali oheň prvním hlídkám.