Nové Hrady

Ráno bylo sluníčko a docela teplo. Ještě než jsme vstali, mezi námi prokličkovali jacísi nedočkaví houbaři anebo borůvkáři, ale byli jako myšky.

7. den   -   11. 7. Sobota

Ráno bylo sluníčko a docela teplo. Ještě než jsme vstali, mezi námi prokličkovali jacísi nedočkaví houbaři anebo borůvkáři, ale byli jako myšky. Myjeme se v rakouském potoce, ale rybník jsme nezkoušeli – vody bylo přece jen málo a nevypadala vábně. Uvařili jsme si čaj, posnídali jsme a vydali se na kolech k Novým Hradům. Všichni si nakoupili dobrůtky, rozdělili jsme si nanuky a Vojta zkouší balit a mámit zmrzlinářku. Pak už začíná být horko a my jedeme bez dalších příhod na Halámky. Tam jsme si konečně užili koupání a skákání. Nemáme s sebou vodní bomby, takže bitvy se nekonají. Navíc nás opouští Ondra a Ráďa Winklerovi a Lukáš Štěch, protože jedou k moři, i když by raději zůstali s námi na táboře. Asi ve 4 hodiny jedeme domů a v pět jsme už na tábořišti u svých stanů – unavení, ale spokojení. Hrajeme baseball, basket, obíhačku – všichni jsou docela rozumní. Překvapil jedině malý Vítek Svoboda, který se nenápadně vytratil za stany a začal v soustředných kruzích obíhat tábor. Hned při prvním okruhu narazil čelem na jediný sloup veřejného osvětlení v okruhu několika kilometrů. Ta lampa tam zbyla ještě po vojácích, stojí osaměle ve volném prostoru a měří asi osm metrů, takže nikdo nechápal, jak ji Vítek mohl přehlédnout a plnou parou do ní čelem nabourat. Nicméně tak učinil, tržnou ránu měl plnou rzi a laku a oči mu škubaly přímo učebnicově. A tak jsme se zase vrátili na úrazovku do Budějovic a já se jenom modlil k Alláhovi, aby nás tam nečekal kolega Obejda, kterému jsem neprozřetelně slíbil, že už jim dám s pacienty alespoň o víkendu pokoj. Naštěstí ho vyšetřil, ošetřil a hlavně zašil starší rezignovaný chirurg, který se už ničemu nedivil. Ostatně ve stejnou dobu jako my čekal v čekárně muž se sekerou zaseknutou do holeně, další poraněný motorovou pilou a celá řada dalších katastrofických případů. Po návratu už děti spí, tedy s výjimkou hlídek a tak máme jen čas popřát Jitce k jejímu povýšení do řad právníků, neboť úspěšně dokončila svá právnická studia v Olomouci. Během nepřítomnosti na promoci (ne)známí záškodníci přemístili stan Jitky a Jany až nahoru na věž, takže mohou spát buď tam, nebo ve stanu po Ondrovi s Ráďou.