Cesta do Hradů

8.7. Sobota

Ráno je krásně, všichni se dobře vyspali, po rpzcvičce chleba s medem a pak jede A co jako lézt na stěnu a  Kája lezla poprvé a dobře, Barču Novákovou bodla vosa, Ráďa Winkler se vypracoval, takže lezl na čas a o record se popraly Barča Kaucká (31 sec.) a Anetka Veselá  (32 sec.)

 V táboře v přehazované malých I velkých I ve vybíjené porazili Láloušci Křováky. Zdá se, že se z Křováků stává negativní dream team!! K obědu výborný špenát. Přijeli Míše Cihlová, Jirka Vrzal a Maty a Stáňa Harudovi. Letecký den a velké balení, protože ve stanu u Chronočasostroje nám generál Buquoy přikázal najít všechny informace o něm a jeho rodu v místě, které se Nové Hrady jmenuje. Vyrážíme asi  v 16 hodin.

Už začátek cesty je trochu dramatický, před odjezdem jsme zjistili dvě píchlá kola u A co jako a  měla s sebou nikde v dosahu nebylo lepení na kola, ale naštěstí  Anežka jedno měla s sebou a tak se ještě spravovalo a Anežka vlastně zachránila celou výpravu! Potom si Kuba zapomněl napřed pití vrátil se, ale zapomněl I batoh, takže se vracel znovu. Okolo nás se vyskytují bouřky, ale nás zcela minuly , takže cesta do Nových Hradů proběhla celkem v poklidu. Jen Nina najednou na úplně na rovině spadla z kola na silnici a odřela si kolena a loket – zřejmě mikrospánek. Matyáš Šupka se zase potýkal s vosou, až zapomněl, že je na kole, takže přepadl přes řidítka a praštil se do břicha – ale jinak byla cesta bez problémů, takže jsme se utábořili v Terčině údolí na veřejném tábořišti, kde na nás už čekal Petr Skřivánek , tj. nový nočník. A také Maty a Standa Harudovi, kteří nám vezli věci.  Udělali jsme přístřešky z plachet, nacečeřeli se a šli na procházku k vodopádu. Cestou jsme si zaznamenávali informace o rodu Buquoyů. Prozkoumali jsme rozsáhlé sklepení u polorozbořeného domu u vodopádu. Potkali jsme paní Chantal Poullain, která křtila novou lávku a měla concert. Byla moc milá a někteří se s ní vyfotografovali.

Noc probíhala zprvu klidně, ale asi ve tři rno hrozně pršet. Děti byly v klidu pod plachtami, ale vedoucí se rychle stěhovali do altánku, kde přečkali do konce deště, anebo někteří až do rána.