Den VII.

7.7.2018

Ráno rozcvička a snídaně s rybičkovou pomazánkou a potom jde Lálův oddíl lézt na Tokániště a 2. a třetí oddíl hrají vybíjenou a přehazovanou. Vše vyhrál 3. oddíl, který tak skončil celkově na druhém místě za prvním oddílem. Je nutné také zmínit úraz, který si způsobila největší z kuchařek Alena. Hrála badminton s malou Kačenkou a náhle se vrhla vpřed tak razantně, že si zlomila palec na pravé noze a jeden prst na noze levé. Svůj stav dlouho odmítala uznat a snažila se vesele hopkat okolo plotny a když byla v J. Hradci zasádrována, raději sádru odhodila a nechala si vyřezat z tvrzeného polystyrenu bizarní protézu, se kterou hodlá vydržet dobu hojení = 6 neděl. Po vydatném obědě následoval terčák plný zajímavých odpovědí např. na otázku: „Kdo napsal Babičku Boženy Němcové?“ nejmenovaný táborník napsal: „Božena Babičková“. Ti, kteří neběží, si vyrábí placky na klopu, nebo si dělají korálky. Pak jsme se všichni připravili na dobývání tábora, chystáme si přístřešek, provizorní stanoviště u skautů. V noci se nám nakonec hodil, neboť přišel krátký, leč vydatný déšť. Dobyvatelé byli poměrně neúspěšný, často byli zajímaní a mučení, ale nakonec se všem povedlo uprchnout ze zajetí. U skautů byl oheň, děti si pekly buřty, Verča hrála na kytaru a táborníci postupně odcházeli ulehnout do svých spacáků pod plachtou. Jenom toho uloupeného zlata bylo letos neobyčejně málo. Neznámá banda mladých škůdců uloupila všechny tábornické boty, které nebyly pod plachtou a pověsila je na nejvyšší místo – na táborové věži. Ráno jdou do tábora mnozí v ponožkách nebo bosí.