Jak to bylo před Střelnicí?

Před dvanácti lety většina z osazenstva již jezdila na letní tábory, které pořádal Dům Dětí a Mládeže Jindřichův Hradec. Prakticky všichni začínali jako instruktoři na letním táboře Dolní Radíkov, na který nyní jezdíme na zimní srazy.

V roce 1994 se letní tábory přesunuly na turistickou základnu Tokániště. Tehdy se jednalo o zcela něco jiného. Dolní Radíkov poskytoval veškerý komfort, přes ubytování po koupání v blízkém Stříbrňáku. To všechno na Tokáništi z počátku chybělo, hlavě to koupání. Za koupáním se muselo jezdil na pískovny. Tehdy nám to přišlo divné, ale postupně se z toho stala přednost, protože to byly první tábory s koly. A najednou jsme začali objevovat okolí na kolech - oboru, ranč, pískovny u Halámek, tobogán v Chlumu o Třeboně apod. Na prvním táboře Tokániště byl Nowis s Pavlínou. Plípoš zde byl jako nevinné dítě. Motivem celotáborové hry byly Staročeské báje a pověsti.

Tento rok se také konal tábor na základně Radlina. Na tomto táboře se vyskytoval Franta. Můžeme to nazvat osudovým setkáním, protože Nowis při jedné z návštěv na Radlině, potkal právě Frantu.  Pavlína se z Frantou znala, protože byly na letním táboře v Dolním Radíkově předpředchozí rok. Tak vznikla silná trojka, která již následující rok společně jela na Tokániště, kde motivem celotáborové hry byl Svatý Václav.

Na táboře Svatého Václava se objevil Felčar - Peťa Tříska. A to bylo něco. K tomu se přidal jako instruktor Plípoš, který působil v oddíle u Pavlíny. No a tak vzniklo pevné jádro. V této jadrné sestavě jsme jezdili na Tokániště do roku 1998. Mezitím si někteří střihli ještě jednou Radlinu s cetou kolem světa.

Na Tokáništi bylo celkem fajn, hlavním vedoucím zde byl Bob - Míra Rod, ale v jistém ohledu se začali rozcházet vzájemné názory, kam by se tábor měl ubírat. Rok 1998 byl zlomový, protože na Tokáništi bylo zavedeno několik nových skutečností, které do té doby nikdy "nešli". Zejména pak zrušení dívání se na video ať je jaké chce počasí, zavedli jsme jídlo z ešusů, táborníci museli udržovat oheň celých 14 dní 24 hodin denně a to za každého počasí (a že ten rok zrovna 14 dní pršelo) a byl podniknut první "dlouhý" výlet na kole na Červený blata za Suchdolem nad Lužnicí. Tento rok byl také posledním na Tokáništi.

Rok následující se již konal první tábor na Střelnici. Bohužel ještě ne v jadrné sestavě. Z počátku se jednalo o malinký tábor, jehož úplnou historii pamatuje Lálínek - Láďa Landkamer, který s námi nyní jezdí již jako vedoucí. Ale další rok jsme se již setkali všichni - Nowis, Franta, Plípoš Pavlína, teda skoro všichni, Petr Tříska se k nám přidal z Tokániště až za dva roky, ale to už je jedno, protože tahle parta s mírnými obměnami jezdí dodnes. Akorát k nám přibyli nové kusy, které si vychováváme a jsou ti nejlepší z nejlepších.