Zpráva o zimním srazu 2010

V pátek v 16:30 jsme se všichni vydali v autobusu DDM J. Hradec směrem na turistickou základnu Dolní Radíkov. Základna jako již každý rok byla perfektně připravena na zimní pobyt. Topení pálilo, světlo svítilo, teplá sprcha byla samozřejmostí. Po příjezdu a vyložení auta, které přivezlo proviant na celý pobyt, se vedoucí vrhli na přípravu večeře. A co bylo k večeři? Obložený chléb (máslo, plátkový sýr, šunka, vařené vajíčko, paprika). Každý mohl sníst, co snesl. Samozřejmostí byl teplý čaj. Po zhlédnutí několika dílů videa z Letního tábora Střelnice si každý mohl vzít druhou večeři v podobě koblihů plněných marmeládou. Večer byla pro účastníky pobytu připravena krátká stezka odvahy (cca 50m po svíčkami vyznačené a prohrnuté cestě), která měla objasnit, co se bude dít druhý den. Všichni museli mít oblečení do zimy (bundy, čepice, rukavice, zimní obuv). Během stezky jsme shlédli pár set fotografií z LT Střelnice 2010 a kolem 9:30 se šlo spát. No ono se řekne spát, jenomže dětičky byly vzhůru (některé) ještě po půlnoci, ale nakonec všichni usnuly.

V sobotu v 7:00 vstávali vedoucí, aby připravili snídani (rohlíky s máslem a džemem, perníčky, teplý čaj). Dětičky vstávaly v 9:00 do růžova vyspinkané. Po snídani jsme vyrazili, jako každý rok, směrem k hradu Landštejn. Tentokrát bylo připraveno malinké překvapení. Děti si v pátek na stezce odvahy došly pro části satelitních snímků, pomocí kterých se rozdělily do skupin. Na složeném snímku každé skupiny byly vyznačeny body, které měly děti nalézt (a to i včetně vedoucích). Na těchto bodech bylo překvapení - drobné sladkosti a další indicie k nalezení velkého pokladu. Kolem desáté hodiny jsme všichni vyrazili směrem k Landštejnu. Ve svých batozích jsme měli jablka a tatranky na svačinu. Vedoucí všem nesli balenou vodu v případě nouze, horký čaj v termoskách, buřty jako hlavní jídlo, chleba a rohlíky, hořčici a kečup. Přibližně v polovině pohodové cesty (4,5 km) jsme si rozdělali ohýnek a opekli buřty, chleba a někteří i jablko. Po dalších 3,5 km jsme dorazili k hradu. Zde jsme se všichni rozdělili do čtyř skupin, které v doprovodu vedoucího nebo instruktora vyrazily hledat body na satelitních snímcích. Body byly umístěny tak, aby se šlo vždy po zpevněné cestě bez nutnosti se brodit bahnem nebo sněhem. Cesta vedla kolem hradu, krásnou krajinou a byla cca 4 km dlouhá. Nikam se nechvátalo. Všichni, i ti nejmenší, zvládli nalézt stanovené body velmi rychle - až na některé. Ano, je to tak. Ti největší a nejzkušenější zabloudili a to pod vedením zkušené instruktorky Kristýny. Ostatní museli na zabloudilce počkat (neboť se VŽDY řídíme heslem: celá skupina je tak rychlá, jak je rychlý její nejpomalejší člen). Ovšem nám se naskytla možnost ohřát se v místním pohostinství Landštejnský dvůr. Každý si mohl dát dle svých možností teplý čaj a něco k jídlu. I když jsme nepředpokládali, že by si někdo chtěl objednat hlavní jídlo, někteří tak učinili, inu proč ne. Vedoucí se většinou spokojili s česnečkou a teplým čajem. A čekalo se. Ještě další dvě hodiny než dorazila ztracená skupina. Nakonec všichni v pořádku došli a mohli poskládat nalezené indicie, které ukázali GPS souřadnice, kde se nachází velký poklad. A světe div se navigace nás nanavigovala na sjezdovku v Dolním Radíkově, což je cca 400 metrů od základny. Takže se vyrazilo zpět. Cesta utíkala nečekaně rychle a musím říct, že všichni šli opravdu dobře a bez připomínek. Nikdo si prostě nestěžoval. Na základnu všichni dorazili kolem 17:00. To už  ale část vedoucích ohřívala pečené kuře a vařila brambory k vydatné večeři. Nowis a Franta ještě vyrazili pro čerstvé pečivo do Dačic. Základna byla příjemně vytopená. V sušárně jsme nechali vlhké věci od házení se do sněhu, převlekli jsme se do suchého oblečení a šli na večeři. K jídlu si mohl každý vzít, kolik chtěl. Jídlo i zbylo (několik stehen i brambory). V klidu a pohodlí, příjemně uťapaní jsme se koukali na táborová videa a fotografie a byla to zábava. K pohodě jsme si zakousli fidorku, dali si teplý čaj. Instruktorstvo mělo ještě připravené zábavné hry, takže probíhaly urputné mače a po deváté hodině se všichni odebrali na pokoje, aby se připravili ke spánku. Stejně jako v pátek byly někteří experti ještě o půlnoci vzhůru i přes neustálé upozorňování vedoucími. Vedoucí probírali nastávající ročník - personální obsazení, celotáborovou hru a další problémy, které se vynořily, a které se musí během nastávajícího půlroku řešit (a že jich je - personální, finanční, organizační).

V neděli opět pro vedoucí budíček v 7:00 a dětičky si mohly přispat do 9:00. Snídaně byla vydatná, rohlíky s máslem a džemem, každý si mohl ještě vzít jogurt, pribináček nebo tvaroh. Po snídani se uklízelo. Vedoucí uklízeli kuchyni, jídelnu, chodby, nakládal se materiál. Dětičky po sobě uklidily své pokoje a sociální zařízení, kde zanechaly nepořádek. V půl jedenácté dorazil autobus a vyjelo se k domovu.

Několik fotografií ze zimního srazu 2010 .

Kudy jsme šli?

Jenom tak na závěr ...

Chci všem poděkovat co se zúčastnili zimního srazu 2010. Zvláště všem z realizačního týmu. Všichni na tyto akce jezdí zcela dobrovolně, ve vlastním volnu a zadarmo. Každý z nás do toho dává maximum. Příprava takového akce nás stojí dost času a peněz (o organizaci letního tábora radši nemluvíme). Děkujeme také podpoře DDM J. Hradec, díky kterému přijde takovýto pobyt opravdu na pár korun. O to víc nás mrzí, když si někdo stěžuje (ať jsou to rodiče nebo děti) na věci, za které až tak nemůžeme.

Za UDUORP ITORP Milan Novák